Návrat /od Zuzky

Upozornění! Příběh je smyšlený, v žádné z knih ho nehledejte. Will není s Allys, protože ta odjela na Araluen a vdala se za jednoho z místních rytířů. On žije i nadále v Redmontu, kde plní úlohu královského hraničáře. Je mu osmadvacet let. Jednoho dne se ale Allys vrátí. Za jakým účelem?

Will Dohoda byl velice unavený. Posledních pět dní strávil v sedle Cuka a honil bandity, kteří přepadávali klenotnictví v jeho polovině Redmontu. Momentálně projížděl na zaprášeném koni hlavní ulicí Wensley a těšil se do své útulné chaty, až bude moci padnout na postel a po dlouhém týdnu se konečně chvíli prospat. Ale nejprve se musel jet ohlásit baronu Araldovi, pak zajít za Haltem a Paulinou, navštívil Jenny v hostinci a teprve potom jet domů. Cuk na tom nebyl o moc lépe než jeho pán. Byl sice vycvičený k vytrvalosti, ale celých pět dní se skoro nenapásl, jen občas uždibl stéblo trávy u cesty. Will seděl shrbený v sedle a skoro usínal. Konečně začala cesta trochu stoupat a on zvedl hlavu. Přijížděli k hradu. Brána byla vysunutá a padací most spuštěný. Cukova kopyta zaklapala na dláždění, když vjeli na nádvoří. Will seskočil z koně a předal jeho otěže už nastoupenému Billymu, štolbovi, který se mu o Cuka staral už od té doby, co……co odjela Allys. Při vzpomínce na krásnou plavovlásku, která bude mít navždy místo v jeho životě, se mu sevřelo srdce. Naposledy ji viděl před dvěma lety, když se v hradní kapli Araulenu vdávala za Sebastiana, jednoho z mladých rytířů kráovské gardy. Od té doby ji nepotkal. Jen nedávno mu od ní přišel list, v němž mu oznamovala, že čeká dítě. Stačilo mu jen vzpomenout na ten svatební den, na ni, jak strašně moc jí to slušelo v prostých bílých šatech na jedno rameno a s rozpuštěnými vlasy se zapletenými konvalinkami. Ano, tahle žena už bude mít navždy místo v jeho srdci, a je jedno, jak to bude dlouho. Prostě navždy. Will se otřepal z návalu vzpomínek, která na něj dosedla, otřel si osamělou slzu v koutku oka a rázným krokem vykročil k hlavní věži. Vešel dovnitř a začal stoupat po schodech. Zastavil se až před baronovou pracovnou. Ostře zaklepal na dveře, a když byl vyzván, tak vešel. Baron seděl zády k oknu u pracovního stolu, oděný do pracovního oděvu, a se zamračeným čelem pročítal kupu hlášení. Jakmile zaregistroval, že Will vešel, tak vrásky na jeho čele zmizely a vystřídal je vstřícný úsměv. „Wille, chlapče drahý. Konečně jsi zpátky. Předpokládám, že mi jdeš podat hlášení o té partě lupičů, nemýlím-li se? Pojď dál. Posaď se,“ ukázal na dřevěnou židli u stolu a sám vstal. Willovi se na tvář vkradl úsměv, když pozoroval barona, jak pobíhá sem a tam po pracovně a pořád něco povídá. Nakonec před něj postavil sklenici červeného vína a malou ošatku s chlebovými plackami. „Děkuji, pane. Zrovna tohle mi teď přijde vhod,“ poděkoval a zhluboka se napil. Víno bylo znamenité, nepochybně florentinské, baron ani jiné nepil. „Jen pij, mladý muži. Je na tobě vidět, že jsi se v posledních dnech moc nenapil ani nenajedl. Bohužel ti nemohu nabídnout víc než tyhle placky. Ale jestli máš hlad, skoč si potom do kuchyně, Chubb ti něco dá.“ „Děkuji za nabídku, pane, ale já jsem dnes pozvaný na večeři s Jenny a Gilanem. Ale jinak si moc vážím vaší nabídky,“ uvedl Will vše na pravou míru. Arald na něj vševědoucně mrkl. „Potom chápu tvé hladovění. U Jenny jsem se obvykle najedl až do prasknutí. Ale možná to nebude večeře jen s Jenny a Gilanem. Možná se k vám přidá ještě někdo další.“ Willovi to sice vrtalo hlavou, ale rozhodl se to neřešit a přešel na pracovní povinnosti.

O chvíli později vycházel z baronovy pracovny a mířil o dvě patra níž do komnat Halta a Pauliny. Už z dálky slyšel povědomé hlasy a smích, a když vešel dovnitř, srdce mu poskočilo radostí. U stolu seděl nejen Halt a Paulina, ale i král Duncan, Horác, Kasandra a malý Zachary, jejich tříletý syn. Ten teď byl u Pauliny na klíně, ale jakmile Willa uviděl, tak seskočil na zem, rozběhl se k němu a celou dobu na něj volal: „StlejdoWive, stlejdoWive!“. To už Will překonal počáteční překvapení, rychle se sehl a Zachary mu vběhl do náruče. Zvedl ho do vzduchu, vyhodil nad sebe, a když ho chytil, tak se dítě rozesmálo svým zvonivým smíchem. On ho znovu postavil na zem, rozhlédl se po všech přítomných a šťastně se usmál. Oni se také smáli, všichni do jednoho. Evanlyn, tedy Kasandra, jak se jí stále nenaučil říkat, se půvabně zvedla, rychle obešla stůl a nechala se také obejmout. Vypadala báječně. Skoro ji Horácovi záviděl. Její pleť měla zlatavý nádech, vlasy se jí jemně vlnily do půli zad a z rozzářených očí se dalo přečíst, že má radost, že ho vidí. Poté následovalo objetí s Paulinou a poplácání po ramenou a podání ruky u Horáce, krále Duncana i u Halta. Posadil se ke stolu a zapojil se do rozhovoru. Z toho, co pochytil, se dozvěděl, že dneska se bude u Jenny v hostinci konat večeře, které se zúčastní on, pak Halt se svou ženou, král, Horác s Kasandrou, Jen s Gilem a ještě jedna osoba, ale ta má být prý překvapení. On se tedy po chvíli rozloučil, sešel dolů a rozhlédl se po nádvoří. Billy už mu ze stáje dovedl vyhřebelcovaného a napojeného Cuka, Will mu poděkoval a vydal se na cestu k chatě. Pomalu klusal úzkou stezkou mezi stromy, když se před ním objevila okna jeho chatky. V jednom z nich se svítilo, což mu přišlo podezřelé, a před okny byl uvázán úchvatný grošák. Světlo v okně poskakovalo a za jemným závěsem se mihl stín. Vypadal klidně, takže Will sice neztratil ostražitost, ale polevil od předchozího nápadu, že ho přepadli lupiči. Odvedl Cuka do stáje a odsedlal ho, vytírat ho nemusel, to za něj udělal Billy. Jen mu donesl čerstvou vodu, kupu sena a z plátěného pytlíku na stěně mu dal dvě jablka. No konečně, na to jsem čekal celých pět dní, jako by říkal ten pohled. Will se usmál, pohladil ho po nozdrách a vyšel ze stáje. Vzal sedlovou brašnu, vyšel na verandu a pomalu otevřel dveře. Ovanulo ho příjemné teplo. Venku byla zima. Taky aby ne, byla půlka listopadu a začínalo pomalu ale jistě mrznout. Ten někdo, kdo tam byl, tak zatopil v krbu a možná i uvařil kávu, protože se vzduchem nesla její lákavá vůně. Will otevřel dveře naplno a konečně dotyčného spatřil. Tedy spíše dotyčnou. Seděla v křesle u krbu, na klíně měla Černou, kterou drbala za ušima, a u nohou cestovní tašku. Will vydechl překvapením. „Allys.“ Nic jiného ze sebe nedostal. Ona vstala, jemně shodila Černou ze svého klína a přešla k němu. „Wille,“ odpověděla stejně jako on jen jménem. A pak už se oba ocitli v objetí, po jakém se oběma dlouho stýskalo. Když se konečně odtrhli, tak ji Will uchopil za ramena a prohlédl si ji od hlavy až k patě. Pořád byla stejně nádherná. Vlasy měly stále stejný odstín, stejně tak oči, ze kterých vyzařovala radost a štěstí. Akorát měla na sobě jedinou maličkou změnu. Pod jednoduchým kurýrským stejnokrojem se jí jemně vzdouvalo těhotenské bříško. Ale to jí na kráse vůbec neubralo. Právě naopak. Vypadla ještě lépe, než když ji naposledy viděl. Všimla si, kam kouká, a rychle si na břicho položila ruce. „Toho si teď nevšímej, prosím. Vysvětlím ti to později,“ odpoutala konečně jeho pozornost od té jediné změny na jejím těle. „Teď se běž umýt a převléknout, počkám na tebe.“ Když se na ni nechápavě zadíval, tak se rozesmála. „Jsi tak roztomilý, když máš dlouhé vedení. Jdu s vámi k Jenny, tak makej, ať tam jsme včas.“ On se konečně vzpamatoval a utíkal do ložnice. Ze džbánu na stole si do umyvadla nalil vodu, opláchl si obličej a krk, pak si sundal zaprášený oděv a ze skříně vytáhl čistou košili a kalhoty, rychle si to oblékl, přehodil si přes ramena druhou pláštěnku a projel si rukou vlasy. Pak si ještě připnul k opasku pouzdro se dvěma noži, luk si nebral. Boty rychle přejel hadrem, aby z nich trochu otřel ten prach, a byl připravený. Vyšel ven z ložnice zrovna ve chvíli, kdy si Allys oblékala jemný kožíšek z ovčí vlny, aby jí nebyla zima. Poté vyšli ven a vydali se na cestu k vesnici. Povídali si a to jim alespoň trochu pomáhalo překonat tu tmu, která všude panovala. Když vyšli z lesa, tak Allys vklouzla svou rukou do jeho dlaně a propletla své prsty s jeho. Překvapeně se na ni podíval. Vždyť je vdaná, proboha, tak co dělá, debatoval v duchu sám se sebou Will. Zadíval se jí do očí a zahlédl v nich bolest i tichou prosbu. Proto nic neříkal. Ruku v ruce došli až k Jennině hostinci. Zevnitř byl slyšet smích a spousta hlasů. Otevřel dveře a vešel dovnitř. Ovanulo ho teplo. Hned si všiml dlouhého stolu na straně, u kterého seděl Gilan, Paulina a Halt a povídali si mezi sebou. Krále, Kasandru a Horáce zatím nikde neviděl. Allys vešla hned za ním a společně se začali prodírat ke stolu. Vtom se odněkud přiřítila Jenny a vrhla se Willovi kolem krku. On ji také objal a poté poodstoupil, aby se mohla přivítat s Allys. Jenny její „změnu“ nijak nekomentovala a hned je uvedla ke stolu. Tam se přivítal s Gilanem, poté poodtáhl Allys židli a jako správný gentleman ji nechal usadit. Pak se teprve posadil on, a vtom se otevřely dveře a do nich vešel jako první Duncan, po něm Kasandra a jako poslední Horác. Celý hostinec okamžitě stichl. Přeci jen, komu se stane, aby viděl samotného krále, jak si jde dát večeři do obyčejného hostince v malé vesnici? „Ale no tak, prosím vás. Chovejte se, jako bychom tu nebyli,“ ozvala se Kasandra a celá hospoda se jako na povel znovu rozpovídala. Trojice se prodrala až ke stolu, tedy spíše volně prošla, protože jim všichni ustupovali z cesty. Horác nejprve odtáhl židli králi, jak velel protokol, potom Kasandře a nakonec se posadil sám. Jenny k nim hned přiběhla a hluboce se před králem uklonila. „Vaše Veličenstvo, je to pro můj skromný hostinec nesmírná čest, že jste nás poctil svou návštěvou.“ Kasandra a Allys naráz zvedly oči ke stropu. Všichni věděli, že se Jenny nedá odbýt. „To je v pořádku, Jenny. Teď se pojď prosím posadit k nám, nebo se Gilan zblázní,“ dodal král a všichni upřeli pohled na Gila, který až do té chvíle vypadal, že sedí na jehličkách, ale jakmile na něj obrátila pozornost, tak se zklidnil a provinile sklopil oči ke stolu. Jenny tedy naposled odběhla do kuchyně, dala pokyny Ailse a pak se vrátila a posadila se k nim. Po chvíli se přiřítil Ralf s dřevěným podnosem plným sklenic a misek. Všichni tři hraničáři a Horác si dali kávu, král s Kasandrou víno a Paulina s Allys se spokojily s jablečnou šťávou, která byla ředěná vodou. Když si všichni rozebrali pití, tak Jenny rovnou poručila devět porcí hovězí panenky s vařenými bramborami a směsí salátů. Jídlo měli během chvíle před sebou a tak se do něj nedočkavě pustili. I král, zvyklý na různé vybrané pokrmy královské tabule, musel jen chválit. Byla to příjemná a šťastná událost s dobrou zábavou.

Když už bylo značně pozdě a hostinec se téměř vyprázdnil, tak konečně vstala od stolu i královská skupina. Halt, Paulina, Horác, Kasandra a Duncan se odebrali na hrad, Jenny s Gilanem do Jennina domečku kousek dál a Will s Allys nakonec zpět k Willovu srubu. „Bude ti hodně vadit, když tady zůstanu?“ ozvala se po chvíli Allys. Will byl trochu v rozpacích. Ale pochopil, že než jí to dovolí, tak musí zjistit, proč tady vlastně je. A tak to opatrně nadhodil.

,,Víš, Wille, nepřijela jsem sem jen proto, že by se mi po tobě stýskalo. To samozřejmě taky, to si nemysli. Ale stala se událost, která všechno zhatila. Sebastian se při výcviku gardy vážně zranil. Bodli mu do nohy kopí. Samozřejmě že to nebyl úmysl, ale prostě se jeden nešikovný nováček netrefil. Každopádně ho převezli na ošetřovnu a hned mi dali vědět. Já v té době ještě nevěděla, že čekám dítě. Sebastian dostal otravu krve ze rzi na kopí a po pěti dnech zemřel.“ Po tvářích jí tekly slzy smutku a neštěstí. Will se o chvíli později natolik vzpamatoval, že si ji přitáhl na klín a začal s ní jemně kolébat, jako když uspáváte malé dítě. Pak pokračovala. „Dostala jsem tři měsíce volna od kurýrů, jak stanovuje zákon. Dostala jsem peněžní náhradu a dopis od krále, kde mi vyjadřoval upřímnou soustrast. Pár dní po Sebastianově skonu jsem konečně zjistila, že čekám dítě. Kasandra mi radila, ať jedu sem. Poslechla jsem ji. Wille, já tě nikdy nepřestala milovat. Jen jsem čekala, kdy ti to dojde. Když jsem pochopila, že se nedočkám, tak jsem odjela a vzala si Sebastiana. Ale když mi zemřel, tak potřebuju někoho, u koho bych měla jistotu, že mě bude milovat a že bude mít rád to dítě úplně stejně, jako by bylo jeho. Wille……“. Dál se nedostala, protože Will si ji přitáhl k sobě a dlouze ji políbil. „Budu milovat tebe i to maličké. Miluju tě už tak dlouho, ale byl jsem hlupák, nedokázal jsem se rozhoupat. Postarám se o vás.“

O tři měsíce později se Allys narodila krásná holčička jménem Cristina. Za kmotru jí šla pochopitelně Kasandra. Will s Allys se nakonec vzali a dali Cristince sourozence, chlapečka Sebastiana. Obě děti jim rostly do krásy a když Cristina dospěla, tak se vdala za následníka trůnu, prince Zacharyho.

Takže právě jste si přečetli fan-fiction povídku od Zuzky. Líbila se vám? Pište do knihy návštěv.